12.1. Cesta začíná
Bylo půl páté ráno a budík nepříjemně zvonil. Dobalila jsem poslední věci a hurá na vlakáč. Terka už tam čekala a vlak přifrčel byl coby dup. Už jsme si užívali pohodlnou jízdu a těšili se na teplé Kanárské ostrovy, jenže to by jsme nebyli my, kdyby se nám hned ze začátku něco nepodělalo. Vlak, skoro tradičně, tady v českých drahách, měl hodinové zpoždění. Takže jsme do Prahy přijeli dost pozdě na to aby nám autobus do Frankfrtu ujel. Ale naštěstí se nic takového nestalo, řidič čekal a zdálo se, že ani on nikam nespěchá. Když byli všichni členové posádky komplet, nejprve zažvatlal něco německy, při čemž sem přišla na to, že ač mam z tohohle jazyku maturitu, už z něho umím možná jen Guten Tag, danke a bitte, co říkal sem pochopila až v překladu do češtiny.
Cesta busem byla dlouhá, moc moc a ještě jednou moc dlouhá! Když už jsme do Frankfurtu dorazili ještě jsme nevěděli jak se dostaneme těch 125 km k letišti. Na nádraží nás potkal Míša, s kterým jsem si ohledně výletu psala, v tu dobu sám ještě nevěděl kam pojede, ale že na kanárech ještě nebyl a tak 12.1. nasedl na bus, zarezervoval si letenku a juchů na ostrovy.
Nakonec jsme vykoumali kdy a od kud jede autobus k letišti.
Paráda! Tak jsem ve Frankfurtu na letišti Hahn. Teď už zbývalo jen rozbalit spacáky a dát si dobrou noc.
13.1. Čekáme čekáme a už letíme
Přistání bylo poněkud šílené, protože jedna malá holčička začala v letadle strašně ječet. A vypadalo to, z naší strany, že si sedneme přímo do oceánu, ale ne vzrušující pocit z přistávání byl zahnán, jen co jsme se dotkly pevné půdy. Ovšem ihned jej vystřídal další vzrušující pocit a tentokráte nás držel až do samého konce naší 18 denní procházky po Kanárských ostrovech. Dobrodružství začíná...
První kroky vedou do hipermarketu pro jídlo a ty další už pod sopku za město, kde hledáme a celkem rychle nacházíme dobrý plácek na spaní.
14.1. Atlantik na dosah a El Golfo
Ráno bylo poněkud chladněji a na lávě se opravdu nespí nejlépe, ale ani nejhůře, nejsme prostě z cukru.
Jdeme a jdeme a pořádně ani nevíme kudy, hlavní věc je to, že pokaždé dojdeme kam chceme. Dnes to byl oceán, pláž a sprchýýýýý!
Po ledové a dost osvěžující spršce jsme šli pár kilometrů zase pěšky a poprvé si stoply auto k zelenému jezeru El Golfo. Bylo úžasné, ohromující, téměř neskutečné a přesto jsme tam stáli. Smaragdově zelené jezero kontrastuje s tyrkysově modrým Atlantikem, oboje od sebe odděluje černá písčito-vulkanická pláž a celou tuto nádheru chrání pozoruhodná skála s ještě pozoruhodnějšími útvary a abych nezapomněla, ty útesy o které se vlny tříští jedna za druhou, tomu dávají tu třešničku na vrch. No a abych neměla to štěstí, co se mě drží zuby nehty :) našla jsem tam polodrahokam - olivín, který se tam, sem tam, vyskytuje.
Večeři, typicky kanárskou, jsme si dali v restauraci a přespali u domu v dokonalém závětří jednoho z moc moc pěkných místních číšníků. A cože to bylo za večeři? Brambory se šlupkou vařené ve slané vodě s mořskou solí a strašně dobré omáčky k tomu.
15.1. Nový ostrov Fuerteventura
Což v překladu znamená velké dobrodružství.
Odpoledne jsme se ještě koupali v oceánu a na večer už frčíme s výletní kocábkou na druhý ostrov. První dojem z přístavního města Corralejo je "Wooow!" To předčilo všechny předešlé i všechny nadcházející města kde jsme byli. Opravdu nádherné a jeho nádheru ještě více o to podtrhovaly písečné duny za městem. Tam i přes nějakou velkou ceduli No Camping a tak dále, co si tam na začátku stála, jsme si pod jednu malou duničkou, rozložili spacáky a lehli. Na tom místě byl jeden z těch nejkrásnějších pohledů na hvězdnou oblohu, co jsem viděla.
16.1. Zdolaná poušť, tragická noc pro náš pokojný spánek, krásný a moc náročný den.
Noc tam nebyla nijak příjemná, plno komárů, co se chtěli prý pořád tulit a jeden velkej pavouk, který si svoje pozorovací místo, asi také na hvězdné nebe, našel na spacáku Domči. Kromě toho tam dost padala rosa, takže spacáky dopadly ráno asi tak, jako by jsme si s nimi ustlali někde v lehčím dešti.
Sbalili jsme se ještě před rozbřeskem, protože i v poušti začalo být rušno a běžci a páníčci se svými čtyřnohými zlaty se ukazovali stále více. Nasnídali jsme se a hurá do dalšího dne.
Přešli jsme celou poušť El Jable. Fuerteventura je nejstarší ostrov z celého Kanárského souostroví a tak už tam vítr s písek ze Sahary stíhnuli lecos navát. Čím dále od města, tím větší duny, nakonec to byly rozdíly i metrové.
Došli jsme na pobřeží Playa del Moro a řekli jsme si, "Stopneme obytnou dodávku do města!" A tak jsme šli a tak trochu si obytná dodávka stopla nás sama. Byli to super nomádi z Francie, kteří také cestují křížem krážem po světe. Vyprávěli o tom kde všude byli a jaké to kde je a kam se máme jet podívat ve Francii. Hmm vlastenci, takových moc z Česka nepoznám.
Podél pobřeží Playa Alzada a Playita de Porís nás dovezli až do městečka Parque Holandés.
Potom to už pokračovalo vesele. Nakoupit jídlo > déšť > autobus > spaní na letišti v Puerto del Rosario > vyhození z letiště > spaní před letištěm > vyhození i od tamtud > spaní na zastávce u dálnice.
17.1. Prostopovaný den
Takže ráno jsme šli kousek pěšky podél dálnice. Nakonec si kvůli utrmácené Domče stopujeme auto do Playa del Castillo.
Včera a dnes jsem prodělala menší, no vlastně spíš trochu větší úpal, takže jsem si tedy na doporučení (po několikáté) ostatních obstarala kšiltovku. Mimochodem měla jsem ji na hlavě jen jeden den potom skončila pohřbená na dně batohu až co jsem to doma všechno nevypakovala.
Hmm zdá se, že tento den jsme bohužel nedělali nic jiného než jen stopovali. To je nevýhoda, když cestujete s někým kdo není zvyklí chodit, což zjišťujeme samozřejmě až pozdě, musíte dělat kompromisy, v tomhle případě pěší šlapání hodit za hlavu úplně.
První stop nás vyhazuje v hospodě ve vnitrozemí "na jedno". Ten druhý v městě před restaurací v městě Antigua, kde nám strašně ale vážně strašně moc ochotní lidé shánějí a sehnali ubytování a třetí stop nás veze k němu domů, kde máme konečně horký čajíček a bombastickou garáž s psíma ťutínkama na strávení super noci.
18.1. Začínáme se potápět
Ráno, vyspinkané do růžova jdeme opět do města Antigua a doplňujeme zásoby. Opět stopem.. se vydáváme do historického městečka Betancuria.
Hmm a máme tu prvné ponorku. Terce je všechno raději jedno. Domča fňuká, že poprchává a fouká a nebude chodit pěšky když může jezdit autem a já sem naštvaná, že hory a sopky se nikomu nechtějí přelézat a vím jak to dopadne a tím autem stejně pojedeme ať chci nebo ne, protože o další záchvaty hysterie nemáme nikdo ani v nejmenším zájem. Člověk se stále učí, že a ono to cestování osamotě má asi spoooousty výhod.
Stop chytáme asi na 80 km až do dalšího přenádherného města Costa Calmi a cestou zastavujeme alespoň jednou v horách, zkrátka pro tu fotku.
Spíme na pláži, pod přístřeškem plážového baru.
19.1. Potopeno, spánek v posteli a sprcha na dva dny
Ztrácím trpělivost a abych neřekla něco ošklivýho co mě v ty chvilky napadalo :D, sem tiše.
Domča celá zoufalá kam se to vydala a s kým, chce letět domů protože dle jejích slov "Je toto cestování pod její úroveň". Po pár slovech od klidnější Terezky už se nikam lítat nechystá.
Počasí je dnes trochu nevyzpytatelné, fouká dost občas sprchne potom zase vyleze sluníčko. Domča si hledá couchsurfing, nakonec nás čekají následně dvě noci ve starém zkrachovalém hotelovém resortu u moc skvělých lidí, které jsme potkali, opravdu jen tak náhodou.
Dostáváme těstoviny, super sušenky a klíček od našeho nového bytečku na dvě noci.
Večer si louhujeme nervy v božském španělském víně Sangrie
20.1. Oazis (Tropical) Park aneb výlet do ZOO
Jedeme free busem do zoo.
Čekali nás 4 show: Papoušci, krokodýli, lachtani a létaví dravci
ZOO je veliká, ale počet zvířat je neúměrný k její velikosti, tak tam jsou chudinky dosti stísněné a je vidět, že se buď nudí nebo už se smířili s osudem..
Návštěva ve mě a nejen ve mě zanechává smíšené pocity, skvělé, že jsem viděla tak šikovný lachtany na show a mazlila se s velbloudy, vlastně s dromedáry, ale naprosto znechucená odcházím s myšlenkou, když si vzpomenu jak se ti všichni dívají.. tak nějak prázdně. Achjo, my jako lidský druh jsme už asi zapomněli jak správně žít a nikomu neubližovat.. hlavně že jsou peníze co?...
Večer je večer opět ve společnosti Sangrie.
21.1. Relax
Odchod z hotýlku. Téměř celý den na pláži. Nákup večeře. Spaní opět pod přístřeškem plážového baru.
22.1. Moro Jable
Ráno jsme se docela polekali, do baru přivezli bagety a myslím, že docela koukali když viděli ty 3 přerostlé housenky na podlaze. No nic, vzali jsme věci kousek dál a nasnídali se na pláži, počkali do rozednění a šli kousek pěšky.
Stopem do Moro Jable, kde jsme odpoledne prošli pláž, podívali se na maják, krmili papoušky a chipmánci a navečer si našli super místo pro spaní - opuštěné pódium vedle opuštěné ZOO.
23.1. Budou z nás Tv hvězdy?!, ach ten oceán
S Terkou jsme se vydali pěšky do přístavu a trochu jsme se ztratili ve Španělských uličkách. Našli jsme se s dvěma kameramany, kteří se nabídli, že nás do přístavu odvedou. Celou cestu nás natáčeli, prý nějaký dokument o Kanárech pro Americkou a Španělskou televizi a povídali a povídali.
Odpoledne bylo strašně velké horko, takže do plavek a jupí do vln.
Vyspali jsme se opět na podium.
24.1. Pozvolna měníme směr opět k Lanzarote
Ráno Domča nastoupila na autobus a nechala se odvézt zpět do Costa Calmi. My s Terkou jsme to pojali sportovněji a celou cestu jsme si prošli pěšky. 18 km za necelé 3 hodiny, je prostě super a co víc, tu cestu jsme si užili, protože jsem viděli zase tolik nových pohledů, které z dálnice prostě neuvidíte.
Už všichni 3 si z Costa Calmi stopujeme auto do Puerto del Rosario a tam nás vyzvedl týpek, u něhož Domča domluvila couchsurfing. Trávíme zde dvě noci.
25.1. Chodící den
Domča relaxuje a my s Terkou jdeme podél útesů podívat se do města a vůbec to tak nějak celé prozkoumat. Odešli jsme ráno vrátili se už za tmy.
Po asi dvou hodinkách a super sprše vytuhneme a za nedlouho se budíme do dalšího krásného rána.
26.1. Střetnutí s Michalem, opět návštěva dun, skvělý lidi opět všude
Ráno jsme zamířili opět do města Puerto del Rosario a následně Corralejo. Domča si vzala bus a já s Terkou stopla nejprve strašně moc optimistickou Italku a poté super kluka ze Švýcarska co si přijel zasurfovat.
V přístavním městě už nacházíme Domču, pivo a Michala a dozvídáme se, že ho v hotelu okradli o věci. Naštěstí to nejdůležitější se našlo, to nejdražší už ne.
Spíme na pláži v kamenném zákrytu pro opalování.
27.1. Loučení
Ráno se s námi Domča rozloučila, že půjde bydlet někam do ubytovny a na lanzarote přijede až v den odletu.
Já a Terka jsme přepluli na trajektu na Lanzarote a celé městečko si prošli, opalovali se na pláži, koupali a nocovali jsme u dětského hřiště, kde nás v průběhu noci vyrušila nějaká větší divoká kočka, která se nás zřejmě lekla více než my jí.
28.1. Pěšky skrze Lanzarote
Pěšky do Ugy.
Šli jsme přes všelijaké sopky, uchvatným vnitrozemím co Lanzarote ukrývá a na posledních 10 km si stopli auto do Arrecife. Toulali jsme se městem a při pobřeží a nakonec spali na jednom místě za městem.
29.1. Na čase ze sebe smýt špínu a pot
Ráno jsme šli na letiště.. takže ranní hygiena na WC.
Projít další část města a pláže. A našli jsme si levný hotýlek, kde byla bezvadná sprcha!
30.1. Předposlední den
Opuštění hotelu a poslední užívání sluníčka na Kanárských ostrovech. Oběd a čaj v restauraci, kde byla sranda :D a ne moc dobré jídlo.
Spaní u opuštěného domku.
31.1. Letíme domů
Takže jsme srovnali batohy, hodili na sebe poslední zbytky naprosto čistého oblečení. A potom už jsme se zabavili různými hry co se kde hrají, třeba překládání papíru a psaní příběhu, co nemá smysl. A potom už nám to letělo.
1.2. Welcome Frankfurt and Czech Republic
Krátce po půlnoci jsme jako kokosi na sněhu vystoupili z letadla a měli jsme pocit, že nás zavřeli někam do mřažáku. Nějakých 27°C rozdíl byl opravdu hodně znát a nebylo to nic příjemného.
Podepsání na letištní zdi ve Frankfurtu.
Tenhle den nás už jen čekalo čekání, autobusy, čekání a zase autobusy a v noci v 11 jsme už byli doma a snažili se zvyknout opět na spaní v našich postýlkách.
Přistání bylo poněkud šílené, protože jedna malá holčička začala v letadle strašně ječet. A vypadalo to, z naší strany, že si sedneme přímo do oceánu, ale ne vzrušující pocit z přistávání byl zahnán, jen co jsme se dotkly pevné půdy. Ovšem ihned jej vystřídal další vzrušující pocit a tentokráte nás držel až do samého konce naší 18 denní procházky po Kanárských ostrovech. Dobrodružství začíná...
První kroky vedou do hipermarketu pro jídlo a ty další už pod sopku za město, kde hledáme a celkem rychle nacházíme dobrý plácek na spaní.
14.1. Atlantik na dosah a El Golfo
Ráno bylo poněkud chladněji a na lávě se opravdu nespí nejlépe, ale ani nejhůře, nejsme prostě z cukru.
Jdeme a jdeme a pořádně ani nevíme kudy, hlavní věc je to, že pokaždé dojdeme kam chceme. Dnes to byl oceán, pláž a sprchýýýýý!
Po ledové a dost osvěžující spršce jsme šli pár kilometrů zase pěšky a poprvé si stoply auto k zelenému jezeru El Golfo. Bylo úžasné, ohromující, téměř neskutečné a přesto jsme tam stáli. Smaragdově zelené jezero kontrastuje s tyrkysově modrým Atlantikem, oboje od sebe odděluje černá písčito-vulkanická pláž a celou tuto nádheru chrání pozoruhodná skála s ještě pozoruhodnějšími útvary a abych nezapomněla, ty útesy o které se vlny tříští jedna za druhou, tomu dávají tu třešničku na vrch. No a abych neměla to štěstí, co se mě drží zuby nehty :) našla jsem tam polodrahokam - olivín, který se tam, sem tam, vyskytuje.
Večeři, typicky kanárskou, jsme si dali v restauraci a přespali u domu v dokonalém závětří jednoho z moc moc pěkných místních číšníků. A cože to bylo za večeři? Brambory se šlupkou vařené ve slané vodě s mořskou solí a strašně dobré omáčky k tomu.
15.1. Nový ostrov Fuerteventura
Což v překladu znamená velké dobrodružství.
Odpoledne jsme se ještě koupali v oceánu a na večer už frčíme s výletní kocábkou na druhý ostrov. První dojem z přístavního města Corralejo je "Wooow!" To předčilo všechny předešlé i všechny nadcházející města kde jsme byli. Opravdu nádherné a jeho nádheru ještě více o to podtrhovaly písečné duny za městem. Tam i přes nějakou velkou ceduli No Camping a tak dále, co si tam na začátku stála, jsme si pod jednu malou duničkou, rozložili spacáky a lehli. Na tom místě byl jeden z těch nejkrásnějších pohledů na hvězdnou oblohu, co jsem viděla.
16.1. Zdolaná poušť, tragická noc pro náš pokojný spánek, krásný a moc náročný den.
Noc tam nebyla nijak příjemná, plno komárů, co se chtěli prý pořád tulit a jeden velkej pavouk, který si svoje pozorovací místo, asi také na hvězdné nebe, našel na spacáku Domči. Kromě toho tam dost padala rosa, takže spacáky dopadly ráno asi tak, jako by jsme si s nimi ustlali někde v lehčím dešti.
Sbalili jsme se ještě před rozbřeskem, protože i v poušti začalo být rušno a běžci a páníčci se svými čtyřnohými zlaty se ukazovali stále více. Nasnídali jsme se a hurá do dalšího dne.
Přešli jsme celou poušť El Jable. Fuerteventura je nejstarší ostrov z celého Kanárského souostroví a tak už tam vítr s písek ze Sahary stíhnuli lecos navát. Čím dále od města, tím větší duny, nakonec to byly rozdíly i metrové.
Došli jsme na pobřeží Playa del Moro a řekli jsme si, "Stopneme obytnou dodávku do města!" A tak jsme šli a tak trochu si obytná dodávka stopla nás sama. Byli to super nomádi z Francie, kteří také cestují křížem krážem po světe. Vyprávěli o tom kde všude byli a jaké to kde je a kam se máme jet podívat ve Francii. Hmm vlastenci, takových moc z Česka nepoznám.
Podél pobřeží Playa Alzada a Playita de Porís nás dovezli až do městečka Parque Holandés.
Potom to už pokračovalo vesele. Nakoupit jídlo > déšť > autobus > spaní na letišti v Puerto del Rosario > vyhození z letiště > spaní před letištěm > vyhození i od tamtud > spaní na zastávce u dálnice.
17.1. Prostopovaný den
Takže ráno jsme šli kousek pěšky podél dálnice. Nakonec si kvůli utrmácené Domče stopujeme auto do Playa del Castillo.
Včera a dnes jsem prodělala menší, no vlastně spíš trochu větší úpal, takže jsem si tedy na doporučení (po několikáté) ostatních obstarala kšiltovku. Mimochodem měla jsem ji na hlavě jen jeden den potom skončila pohřbená na dně batohu až co jsem to doma všechno nevypakovala.
Hmm zdá se, že tento den jsme bohužel nedělali nic jiného než jen stopovali. To je nevýhoda, když cestujete s někým kdo není zvyklí chodit, což zjišťujeme samozřejmě až pozdě, musíte dělat kompromisy, v tomhle případě pěší šlapání hodit za hlavu úplně.
První stop nás vyhazuje v hospodě ve vnitrozemí "na jedno". Ten druhý v městě před restaurací v městě Antigua, kde nám strašně ale vážně strašně moc ochotní lidé shánějí a sehnali ubytování a třetí stop nás veze k němu domů, kde máme konečně horký čajíček a bombastickou garáž s psíma ťutínkama na strávení super noci.
18.1. Začínáme se potápět
Ráno, vyspinkané do růžova jdeme opět do města Antigua a doplňujeme zásoby. Opět stopem.. se vydáváme do historického městečka Betancuria.
Hmm a máme tu prvné ponorku. Terce je všechno raději jedno. Domča fňuká, že poprchává a fouká a nebude chodit pěšky když může jezdit autem a já sem naštvaná, že hory a sopky se nikomu nechtějí přelézat a vím jak to dopadne a tím autem stejně pojedeme ať chci nebo ne, protože o další záchvaty hysterie nemáme nikdo ani v nejmenším zájem. Člověk se stále učí, že a ono to cestování osamotě má asi spoooousty výhod.
Stop chytáme asi na 80 km až do dalšího přenádherného města Costa Calmi a cestou zastavujeme alespoň jednou v horách, zkrátka pro tu fotku.
Spíme na pláži, pod přístřeškem plážového baru.
19.1. Potopeno, spánek v posteli a sprcha na dva dny
Ztrácím trpělivost a abych neřekla něco ošklivýho co mě v ty chvilky napadalo :D, sem tiše.
Domča celá zoufalá kam se to vydala a s kým, chce letět domů protože dle jejích slov "Je toto cestování pod její úroveň". Po pár slovech od klidnější Terezky už se nikam lítat nechystá.
Počasí je dnes trochu nevyzpytatelné, fouká dost občas sprchne potom zase vyleze sluníčko. Domča si hledá couchsurfing, nakonec nás čekají následně dvě noci ve starém zkrachovalém hotelovém resortu u moc skvělých lidí, které jsme potkali, opravdu jen tak náhodou.
Dostáváme těstoviny, super sušenky a klíček od našeho nového bytečku na dvě noci.
Večer si louhujeme nervy v božském španělském víně Sangrie
20.1. Oazis (Tropical) Park aneb výlet do ZOO
Jedeme free busem do zoo.
Čekali nás 4 show: Papoušci, krokodýli, lachtani a létaví dravci
ZOO je veliká, ale počet zvířat je neúměrný k její velikosti, tak tam jsou chudinky dosti stísněné a je vidět, že se buď nudí nebo už se smířili s osudem..
Návštěva ve mě a nejen ve mě zanechává smíšené pocity, skvělé, že jsem viděla tak šikovný lachtany na show a mazlila se s velbloudy, vlastně s dromedáry, ale naprosto znechucená odcházím s myšlenkou, když si vzpomenu jak se ti všichni dívají.. tak nějak prázdně. Achjo, my jako lidský druh jsme už asi zapomněli jak správně žít a nikomu neubližovat.. hlavně že jsou peníze co?...
Večer je večer opět ve společnosti Sangrie.
21.1. Relax
Odchod z hotýlku. Téměř celý den na pláži. Nákup večeře. Spaní opět pod přístřeškem plážového baru.
22.1. Moro Jable
Ráno jsme se docela polekali, do baru přivezli bagety a myslím, že docela koukali když viděli ty 3 přerostlé housenky na podlaze. No nic, vzali jsme věci kousek dál a nasnídali se na pláži, počkali do rozednění a šli kousek pěšky.
Stopem do Moro Jable, kde jsme odpoledne prošli pláž, podívali se na maják, krmili papoušky a chipmánci a navečer si našli super místo pro spaní - opuštěné pódium vedle opuštěné ZOO.
23.1. Budou z nás Tv hvězdy?!, ach ten oceán
S Terkou jsme se vydali pěšky do přístavu a trochu jsme se ztratili ve Španělských uličkách. Našli jsme se s dvěma kameramany, kteří se nabídli, že nás do přístavu odvedou. Celou cestu nás natáčeli, prý nějaký dokument o Kanárech pro Americkou a Španělskou televizi a povídali a povídali.
Odpoledne bylo strašně velké horko, takže do plavek a jupí do vln.
Vyspali jsme se opět na podium.
24.1. Pozvolna měníme směr opět k Lanzarote
Ráno Domča nastoupila na autobus a nechala se odvézt zpět do Costa Calmi. My s Terkou jsme to pojali sportovněji a celou cestu jsme si prošli pěšky. 18 km za necelé 3 hodiny, je prostě super a co víc, tu cestu jsme si užili, protože jsem viděli zase tolik nových pohledů, které z dálnice prostě neuvidíte.
Už všichni 3 si z Costa Calmi stopujeme auto do Puerto del Rosario a tam nás vyzvedl týpek, u něhož Domča domluvila couchsurfing. Trávíme zde dvě noci.
25.1. Chodící den
Domča relaxuje a my s Terkou jdeme podél útesů podívat se do města a vůbec to tak nějak celé prozkoumat. Odešli jsme ráno vrátili se už za tmy.
Po asi dvou hodinkách a super sprše vytuhneme a za nedlouho se budíme do dalšího krásného rána.
26.1. Střetnutí s Michalem, opět návštěva dun, skvělý lidi opět všude
Ráno jsme zamířili opět do města Puerto del Rosario a následně Corralejo. Domča si vzala bus a já s Terkou stopla nejprve strašně moc optimistickou Italku a poté super kluka ze Švýcarska co si přijel zasurfovat.
V přístavním městě už nacházíme Domču, pivo a Michala a dozvídáme se, že ho v hotelu okradli o věci. Naštěstí to nejdůležitější se našlo, to nejdražší už ne.
Spíme na pláži v kamenném zákrytu pro opalování.
27.1. Loučení
Ráno se s námi Domča rozloučila, že půjde bydlet někam do ubytovny a na lanzarote přijede až v den odletu.
Já a Terka jsme přepluli na trajektu na Lanzarote a celé městečko si prošli, opalovali se na pláži, koupali a nocovali jsme u dětského hřiště, kde nás v průběhu noci vyrušila nějaká větší divoká kočka, která se nás zřejmě lekla více než my jí.
28.1. Pěšky skrze Lanzarote
Pěšky do Ugy.
Šli jsme přes všelijaké sopky, uchvatným vnitrozemím co Lanzarote ukrývá a na posledních 10 km si stopli auto do Arrecife. Toulali jsme se městem a při pobřeží a nakonec spali na jednom místě za městem.
29.1. Na čase ze sebe smýt špínu a pot
Ráno jsme šli na letiště.. takže ranní hygiena na WC.
Projít další část města a pláže. A našli jsme si levný hotýlek, kde byla bezvadná sprcha!
30.1. Předposlední den
Opuštění hotelu a poslední užívání sluníčka na Kanárských ostrovech. Oběd a čaj v restauraci, kde byla sranda :D a ne moc dobré jídlo.
Spaní u opuštěného domku.
31.1. Letíme domů
Takže jsme srovnali batohy, hodili na sebe poslední zbytky naprosto čistého oblečení. A potom už jsme se zabavili různými hry co se kde hrají, třeba překládání papíru a psaní příběhu, co nemá smysl. A potom už nám to letělo.
1.2. Welcome Frankfurt and Czech Republic
Krátce po půlnoci jsme jako kokosi na sněhu vystoupili z letadla a měli jsme pocit, že nás zavřeli někam do mřažáku. Nějakých 27°C rozdíl byl opravdu hodně znát a nebylo to nic příjemného.
Podepsání na letištní zdi ve Frankfurtu.
Tenhle den nás už jen čekalo čekání, autobusy, čekání a zase autobusy a v noci v 11 jsme už byli doma a snažili se zvyknout opět na spaní v našich postýlkách.
