Rok 2o14 a dopis pro mé "Já" před pěti lety

Znáte to? Přišel konec roku a vy brouzdáte myšlenkami od začátku až po teď, vzpomínáte na to, co jste letos zažili za dobrodružství a co pro vás bylo významné, jaké sliby jste si k novému roku dávali, zda je splnily nebo to zase nevyšlo a čím pro vás byl rok 2o14 přínosný.

Kdybych měla charakterizovat tento rok jedním slovem, potom je to jednoznačně "změna". Ano říká se, že život je změna a je to tak, ale že zažiji takové obrovské obraty, kdy mě to zavane všemi směry, tak to jsem ani v nejmenším nečekala. A zaskočení je pro mě i to, že jsem se najednou ocitla v Norsku, aniž bych to na letošek plánovala. Takže toto je další důvod k tomu, proč jsem s plány přestala, vždycky mě totiž vývoj situací tak nějak překvapí, že ani nevím jak se to stane a už už musím všechno zase měnit.
Na předsevzetí jsem stagnovala již minulý silvestr a hravě v tom budu pokračovat i letos. Ono když něco chcete udělat je na to prostor každý den, jinak řečeno "Kdo chce hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody." A pokud něco chcete tak to udělejte teď, nebo za čas budete litovat, že jste to neudělali už předtím. :0))

Dopis ode mne pro mě
Přemýšleli jste někdy o tom, co by jste si sdělili, kdyby jste si mohli poslat dopis z budoucnosti, řekněme tak 5-10 let zpátky? Jaké by jste si dali rady do života, kdyby jste věděli co vás čeká a co by jste naopak udělali jinak.

 Já jsem se zamyslela a musela jsem si napsat a celkem mě překvapuje, jak se věci vyvíjejí, vyvinuli nebo naopak myslím, že ještě překvapivěji na mě bude působit nadcházející budoucnost.

Milé Já..
Tady Anet,  píši ti z budoucnosti a chci ti říci, že budeš moc šťastná a spousty věcí pochopíš, uděláš změny, o kterých ani netušíš, že by mohly být reálné.
Teď je ti téměř 15 let, neboj se, základku  přežiješ a jako střední si nakonec vybereš obor vychovatele a i tyto roky zvládneš více méně ve zdraví. Poznáš tam skvělý lidi a dovíš se i zajímavé věci, ne všechno ti bude k užitku. Na matematiku kašli.
Ve třídě budeš mít další 4 jmenovkyně a až budeš zase s jednou z Anet na discotéce, nesedej do auta s jejími známými, nebo budeš týden dřepět v nemocnici s pomačkaným tělem a zlámanými nebo nalomenými žebry, kde ti ty sestřičky a doktoři strašně polezou na nervy!
Budeš taky sportovat a budeš jíst zdravě, jen tě prosím vydrž to už napořád, protože jinak ti bude z těch všech "dobrot" tak akorát zle. No když nevydržíš veř mi, že toto tě donutí se k zdravému stylu zase vrátit.
Nekupuj si koně jménem Rita, věř mi, že to nebude dobrý čas pro tebe ani pro ni a bude to mít své následky. Víc se směj, a začni s tím už teď. Nic neřeš tak moc a moc nad ničím nepřemýšlej, první pocit a názor je vždycky ten správný.
Trav více času ve stáji a jezdi na vyjížďky jak jen to půjde, protože budeš cestovat a koně jednou prodáš a odjedeš. Neuvěřitelný co? Každopádně Fildu neprodávej nebo ti bude moc smutno, v ty době už ho budeš mít 10 let a to je pořádný kus na vytvoření kamarádství a důvěry, ještě toho spolu spoustu zažijete. A až pocestuješ do Anglie, odjeď z ní hned jak ti to tam nesedne a neber si energii lidma co ti za to nestojí.
Dělej si víc času na přátele, potom už ho tolik nebude buď u tebe, protože budeš pryč nebo ho nebudou mít oni.
Budeš malovat super obrázky což tě bude těšit, bude to tvoje odreagování a to jak projevit emoce co musí ven. A naučíš se zvládat stres i zlost a budeš v tom fakt dobrá!
Obklopuj se lidmi co ti za to stojí a ti co ne a přenášejí na tebe svoje problémy aby jsi je za ně vyřešila, tak ty si drž od těla na kilometry. Uč se anglicky, ani netušíš jak ti to přijde později vhod.
Pořídíš si i psa, prosím tě na sto tisíckrát, nepouštěj ji k ovcím, ať se děje co se děje, hlídej jí jak oko v hlavě, nebo to ošklivě skončí.
A taky ti chci říct, vždycky dělej jen to, co chceš ty, nenechej si vyvrátit tvojí pravdu jinou, ale akceptuj, že ostatní mají tu svou pravdu (nad tou přemýšlej, ale nečekej, že to ostatní udělají nad tou tvojí), nezáleží na tom jak se ti zdá pitomá, každej dojde nakonec k tomu co má, tempem co mu vyhovuje, moc ti to věci ulehčí. Rozhoduj se a jednej srdcem a když budeš něco chtít prostě si o to řekni a jdi za tím, co víš, že tě udělá šťastným. A když se někdy ztratíš tak to taky moc neřeš, vždycky někde vyjdeš a potom uvidíš co dál. Stejně tak v životě, když se ztratíš prostě jdi dál a nepřestávej věřit v zázraky nebo štěstí, protože to obojí fakt existuje a taky máš schopnost přizpůsobovat věci jak vyhovují tobě, tak toho využívej víc ať seš v pohodě. A už teď se nauč říkat "ne" když ti bude něco proti srsti. A můžu tě jen pochválit stane se z tebe dobrý řečník a obhajovetel svých názorů. A i přes to, že společnost nemáš nijak zvlášť ráda navazování nových přátelství pro tebe bude hračka. A na konec.. Měj se ráda a co se ti nelíbí prostě běž a změň to. Smysl všemu dává až láska.

Vlakem do města a pozoruhodným vozítkem na Mount Fløyen

Včera jsem si s Helen udělali výlet do města Bergen. Jeli jsme místním vlakem, který vlastně dost připomíná metro, jen je to o "dooost" pomalejší :0). A zbytek jsme šlapali pěšky, ale ne až na horu. Tam nás vyvezlo opravdu moc zajímavé vozítko. Popravdě nevím jak bych vám to popsala, prostě malinkatý vláček nebo lanovka co jezdí po kolejích.. do kopce takže je k tomu přizpůsobený i vnitřek, ale dost popisu raději klikněte sem a podívejte se sami :) > vozítko

Jako na tu potvoru nám počasí zase přálo. V botách sice čvachtalo, nohy i ruce mrzly a když jsme dorazili do cíle, na vrchol jedné ze 7 hor, co Bergen obklopují, tedy Fløyen, počasí ještě přitvrdilo. Už jsem si myslela, že nic více z té krásy pod námi neuvidím, než jeden velký bělostný opar, ale stačilo vydržet necelou hodinu deště a zimy, kterou jsme si ovšem zpříjemnili lahodnou horkou čokoládou, co si mimochodem zasloužila všechno místo v batohu a mlha se zvolna rozpouštěla, stejně tak jako my s každým usrknutím té slaďoučké dobroty.
Výhled to byl přenádherný, ač nebylo vidět zdaleka vše i tak jsme se kochali ještě dobrou půl hodinu. Prý sem musím přijet v létě, kdy slunce svítí a panorama nezaclánějí mraky. A nejkrásnější měsíc pro kochání se touto částí Norska, my bylo řečeno, že je jednoznačně duben. Takže já se těším na rok 2015 protože sem se stojí za to vrátit. Nevíte kam a na co svůj pohled nebo objektiv zaměřit dřív.
Bergen vůbec nepůsobí jako velkoměsto, žádný spěch, ne moc aut, ne moc lidí, ne tolik tak jako je to u nás v Praze, Brně nebo v městech v sousedních zemích. Tady se opravdu snaží žít s přírodou a v čistém prostředí. Jednoduše bomba :0).

Sice to není na dalších fotkách vidět, ale jo byli jsme na to samém kopci a byl to stejně nádherný výhled! :)

I toho můžete potkat v lesích :)

Netypicky typické Vánoce a soutěž pro vás

Opožděně, ale přece!

V krbu praskalo dřevo, všude byla hromada jídla, litry vína. Ve vzduchu zněly norské vánoční koledy (které jsme potom přeladili raději na Nightwish). A samozřejmě také perníková chaloupka, stroměček a dáááárkýýý!

Štědrý večer jsem trávila u Elis s její rodinou. Norové, stejně jako je zvykem u nás doma, si k sobě na večer pozvou celé své široké příbuzenstvo (tj. 10-15 lidí). Sejdou se v tom největším domě co kdo má, sednou si poklábosí dají si k tomu víno, nemluvě potom o perníčkách, kterých je všude kolem mraky a v obchodě je po kilech kupíte docela za levně, ovšem za norský peníz. "Pozn. Vůbec mě to netrápilo, ba naopak. Na nich uplně ujíždim!"

No nejsou k nakousnutí?

Všechno cukrový, vlastně nejen cukrový, ale úplně všechno je zdobeno lentilky a želé potvůrkami. Já bych řekla, že to s tím dost přehánějí a jednoduchost má co do sebe.
Nevyfotila jsem si to, ale alespoň jsem vám tu krásu stáhla z netu. Jukněte na to sami.

Všeho moc škodí!

V předchozím článku jsem zmiňovala, že jsem napnutá jak kšandy, co mi připraví ke štědrovečerní večeři. Když jsem to spatřila, zmohla jsem se jenom na pouhé "Jůůů" s vykuleným výrazem k tomu. Na talíři leželo 12 šnečích ulit na bylinkovém másle, zelenina a jejich typická plněná bageta... alespoň něco typického. Myslí že jsem byla v ten večer jediná v Norsku, kdo měl na vánoční tabuli šneky. Prý celkově ještě  neslyšeli o tom, že by to tu někdo někdy jedl.  Ale proč ne? dalo mi to chvilku práce než jsem přišla na to jak se jí, v tu ránu bylo o zábavu postaráno, ale nakonec, ono to není zase špatné. Kupodivu mě to i chutnalo. Pro jednou však stačilo.

Každý z rodiny přinese pod strom dárky, co byly naděleny k nim domů, ovšem tato "povídačka" platím jen pro ty co ještě neumějí číst. Totiž, na každém zabaleném dárečku najdete jmenovku, pro koho a od koho. Moc tu nechápou, že my tak nějak vlastně tušíme od koho co je, ač to tam nemáme napsané.

Byl štědrý ten jejich Ježíšek a ještě jeden my tam chybí :0).

A mám pro vás soutěž.
Vyberte jednu z možností a napište to (společně s e-mailem) buď sem pod článek nebo na stránky fb do zpráv. Vítěze vylosuji 2.12. máte čas do půlnoci. A cena.. pravá norská mléčná čokoláda, je to prostě lahoda!

"Co mě norský Ježíšek nadělil pod stromeček?"
a) Jezdecké kalhoty
b) Norské čokolády
c) Ponožky? :D..

..ale klidně ji sním sama :D!

Norské "Šťastné a veselé"

Vánoce, nejoblíbenější skandinávský svátek
Norové jej zkrátka milují, lpí na svých tradicích, které si uchovávají po dlouhá staletí. Ostatně to je tady všude kolem vidět. Na uvítanou to na vás hned dýchne a cítit drsné a zároveň laskavé Norsko, budete na každém kroku a s každým pohledem s níž se zde setkáte. 
Pilně jsem si nastudovala, co že mě to zítra čeká a vytvořila pro vás norské Vánoce ve třech bodech.

·     · Místním "ježíškem" je skřítek Julenissen

Skřítek je podobný Santa Clausovi. Jeho sáně jsou taženy sobem nebo spřežením, ale určitě nelozí komínem. Patří do kategorie skřítků, nosí plnovous a červenou čepici. Dárky naděluje v předvečer narození Páně, tedy jako u nás 24.12.

      · Vánoční stromeček

Je tradiční borovice zdobená bílými světýlky, ozdobami, košíčky s dobrotami a občas norskými vlaječkami.

Jeden norský vánoční strom už po několik desetiletí zdobí Traffalgarské náměstí v Londýně. Jde o tradiční dárek města Oslo Londýnu.

·  Štědrý den, den plný jídla, snídaní počínaje

Vyjmenovat všechno, co se na norských stolech po celý tento den objevuje, by bylo na dlouhý seznam, už jen pro to, že se jedná o dost velkou zemi a tedy i o celkem širokou škálu různorodých tradičních pokrmů.

Snídaně: Většinou začíná okolo 9-10 hodiny, ale tady prostě vstávají až dospí.

Pevným základem tvoří různé zavařeniny, rybí pomazánky, saláty, šunky.. až přes vaječné míchanice a konče sýry – měkkými i tvrdými, kozími, ovčími i jinými.

Oběd: Tradiční jsou kaše, ovesné a především rýžové. Zalité ovocnou šťávou a ozdobené šlehačkou, v některé kaši se ukrývá jedna mandle a kdo jí na talíři objeví je potom odměněn marcipánem nebo jinou sladkostí.

Večeře: Specialitou je tu zkrátka jehněčí a vepřové s názvem pinnekjøtt, maso se upravuje nakládáním ve slaném roztoku nebo v mořské soli. Mimo kaše, které jsou přílohou snad ke všemu, se vám na stole objeví velká mísa brambor, na něž nedají Norové dopustit a samozřejmě, že z nich také dělají kaše.

Na severu Norska jsou potom připravovány, pro nás bližší, ryby. V jejich případě treska.

Uffff už teď je mi těžko, budu se snažit nepřecpat se, ale kdyby jste ochutnali ty strašně dobré kaše, tak také neodoláte. O mě se ví, že maso nejím, tak prý mi připraví nějakou náhradu na místo jejich jehněčího. Jsem zvědavostí celá bez sebe, co si na mě přichystají :0).

A teď už mi nezbývá než popřát vám přenádherné sváteční chvíle, ať už jste se zatoulali kamkoliv, velká pusa ode mě letí až každému z vás.  

I z pouhého "odskoč si" může být parádní výlet

Je chvilka před Vánoci a jelikož nám lednička už nějaký čas zeje prázdnotou, musela jsem jít něco nakoupit. A lepší dnes  než v dalších dnech, kdy všechny popadne totální šílenství a bude ve stáji fofr. To především pro to aby se stíhali vrátit do svých teploučkých útulných domovů, obléknout se do sváteční róby a začít ladit tu pravou vánoční pohodu!
Ale k věci.. znáte takový to, kdy si už opravdu nutně potřebujete odskočit.. No tak to jsem po cestě taky potřebovala. Odskočila jsem si do lesa vedle a "hoplá" byl z toho výlet na dvě hodiny. :0D Objevila jsem docela zajímavou cestičku a nevěděla jsem kam mě dovede, takže změna směru byla jasná volba a město se odložilo na dobu neurčitou.
Po vyšplhání až na vrchol kopce jsem se dostala na, řekněme, mýtinku. Byl tam opravdu nádherný výhled, sic mezi stromy, ale i tak jsem koukala až na horizont moře, které se na mě v dáli třpytilo. Bylo to super, problém nastal při otázce "Kudy že jsem to přišla?". Na tohle já si totiž vždycky po chvilce zapomenu nějak dávat pozor. Na konec jsem k mému překvapení, vyšla na stejném místě, za to ze zcela jiného směru. A tak si říkám "Jak já to dělám?".. Po celé bloudění se nekonalo ani jedno potkání s tím parohatým lesním obyvatelem, ale otisků prasečích tlapek tam bylo celkem dost, což můj návrat na zpět nějak urychlilo.
Teď sedím doma, kručí mě v břiše a doufám, že zítra mě ta cesta do coopu už vyjde!

Jiné články aneb letem světem

Tento blog je věnovaný čistě jen mému cestovatelskému bloudění, proto jsem byla motivována k tomu, založit si profil na blogerky.cz kde mne najdete pod stejným názvem jako tato stránka.
Nebo klikněte rovnou sem a budete přeneseni mezi dosavadní články. http://www.blogerky.cz/blog/anet-stravelodyssey

Jak trávím čas předvánoční

Asi bych měla podotknout, že jelikož jsem v nejdeštivější části Norska, tak nám tu opravdu lije každý den. Tím pádem to na velké "výletování" není, ale včera bylo krásné, víceméně jasné počasí, mrzlo a přes noc trochu nasněžilo. Takže, nedalo mi to. Vzala jsem to lesem, losa jsem zase nepotkala. Prošla jsem předměstím, mimochodem nikdy nepřestanu okukovat ty jejich nádherné barevné, dřevěné domy s obrovskými okny, naprosto sedí do téhle krajiny a kdo nemá domek, ten obývá karavan nebo mobil - haim. A víte, když vidíte takový malebný domeček, postavený na břehu jezera (to tu jsou všechny) nebo moře, nyní osvícené vánočními světýlky a většinou s nápisem God Jul (veselé Vánoce) a v pozadí se vám tyčí vysoké Fjordy nebo zalesněné kopce, prostě vám to bere dech.
Došla jsem k jezeru Klokkarvatnet a když tedy opět na losy nedošlo, alespoň pro mne bylo milé překvapení, když se z druhého konce přiletěly podívat divoké husy. Nejdřív trochu syčely obzvlášť ta jedna co plavala v čele, vypadala drsně, hlavně v ten moment, co se soukala z vody a kráčela mi na proti. Nakonec přišla asi na metr, koukla na mě ještě jednou a potom se se svou husí družinou vydala svým směrem. A já si je spokojeně "vybjeskla". Imaginárně se můžu poplácat po rameni, že už tomu foťáku začínám trochu rozumět. 

Třetí advent

Od posledního článku uplynulo pár dní a konečně mohu napsat.. sněží! Sněžilo už i v sobotu, ale s nedělí to roztálo a nás opět navštívil déšť. Ovšem dnešním ránem počínaje, to padá tak, že už tady asi dvou centimetrovou pokrývku máme. A já doufám, že bílo vydrží až do konce roku.

Co k vánočním svátkům ještě neodlučitelně patří, to jsou různé trhy a ve světě koňáků samosebou i všelijaké show. V okolí Bergenu pořádá Christmas show (norsky - Jule show) snad každá stáj. A ani my nezaháleli a minulý týden tu jedna taková proběhla, ta byla především pro děti a jejich rodiny, co dochází sem do jezdecké školičky. Včera jsme se však vyjeli podívat do jiné stáje na trochu větší, ale stále amatérskou show, nicméně i přes to to působilo  moc pěkně. Od světýlky vyzdobeného prostoru haly přes vystoupení, které mělo příběh až po smysly probouzející vůni skořicové rolky, táhnoucí se celým areálem (něco dost podobného na způsob našeho skořicového šneka). Samosebou nechybělo ani kafe či horká čokoláda. A všimla jsem si, že si sebou někteří lidé na takové akce, nosí i svojí šlehačku, nejspíše pro ty, kterým pouze čokoláda nepostačí :0).

Příběhu jsem moc neporozuměla, protože byl uváděn v norštině. Tak ve zkratce asi tak: Byl jeden skřítek co putoval za vánočním stromem. Po cestě ho potkávaly všemožné příhody - v podobě jednotlivých vystoupení s koňmi. Ne ze všeho jsem si dokázala odvodit co by to mohlo být, například: Tančení/padaní vloček jako drezůra, ta byla rozdělena na drezůru fjordů, zrcadlovou drezůru a skupinovou. Mimo to byl třeba i skupinový parkur, zrcadlový parkur, štafeta parkur, voltige, pólo, horsemanship, vystoupení se psy, dostih sheti poníků a celé to bylo v doprovodu dvou skřítků v modrém a kozy na vodítku. V moment kdy skřítek doputoval až k vánočnímu stromu přišel Santa Claus a všechny děti v hledišti byly vyzvány do arény pro dárečky.. povím vám, nechápu jak se jich tam mohlo najednou tolik vynořit. Prostě milují Vánoce, Santu i dářečky :0).

Snažila jsem se celou show zachytit objektivem, ale nejenže s ním neumí ještě fotit, neumím to ani nastavit pro halové světlo.. nebo spíše tmu. Podle toho to také dopadlo, byla vzácnost když se na fotce neobjevil rozmazaný flek. Ale i tak vám pár "cvaků" ukáži, ať se můžete mrknout jak to slaví tady.

Milý Ježíšku...

Je překrásný den, venku se sype sníh a za chvilku bude všude bílo. Mrzne? Mrze! ..až praští! Mráz maluje po oknech a z cesty se stala klouzačka.. Ale ne u nás, nám tady lije jako z konve a opět se ozývá bouřka, ale i přes to, svátky na sebe nenechají čekat. Domy začínají být ozdobené světýlky. Koně ve stáji mají do ledna tzv. "zimní odpočinek", poníčci jsou ještě huňatější, z rádia zní vánoční songy a v Norsku nastává pravý vánoční čas. Čas kdy se mají, alespoň na malý okamžik, všichni tak nějak raději. Někdo to vyjádří úsměvem, jiný dárkem a další láskyplnými city a někdo vším naráz (a to je určitě uplně ta nejlepší varianta). 

Chlupáčci!

Nyní, při takové vánoční naladěnosti a šálkem horké čokoládky po ruce :0)).., je nejlepší čas napsat dopis Ježíškovi! Když jsem byla malá, menší a i tak velká jako minulý rok, přesně jsem věděla, co pod stromečkem chci najít. Věci pro koně, věci pro psa, jezdecké věci pro mě a tím moje tužby (i k narozeninám nebo svátku) každoročně hasly.

Letošní Vánoce jsem opravdu přemýšlela, co bych si přála, koně už nemám a teď nejspíš přišel okamžik, kdy mám věnovat něco i sobě. A tady je můj seznam přání, která se mi jednoduše splní. 

Přeji si...

- aby sem více létala letadlem, protože něco tak fantastického jsem ještě nezažila.

- make-up co mě vydrží perfektní, do té doby než neřeknu "dost".

- naučit se fotit.
- potkat další spoustu skvělých lidí jako tomu je po celý tenhle rok, od začátku až do teď!

- mluvit dobře a plynule anglicky.

- neomezený a zdarma internet v mobilu, protože prostě v kontaktu s ostatními ze světa být musím!
- objevit více ohromujících míst jako se mi poštěstilo tady v Norsku.

- boty, které nikdy nepromoknou, neprošlapou se a budou protiskluzové. 

- aby mě na mých cestách bok po boku doprovázela láska a štěstí..

- aby se začali lidé více smát, protože myslím, že je to potřeba.(Takže úsměv 3, 2, 1, TEĎ! :0))

- abych nepřestala nikdy dál snít o tom, jak si život udělat ještě krásnějším a věřit v to, že to vyjde.

Až si budete přát něco vy, nezapomeňte na to, že by se vám to mohlo splnit, ať už budete mít na srdci cokoliv. Proto si dejte pozor na to, co to bude. 

Jestliže nevěříte v kouzla a zázraky, tak nečekejte, že je někdy opravdu zažijete. Já byla vždycky dítě s hodně bujnou fantazií a myslím, že snílek ze mě i zůstane, to je už prostě v povaze.

Ze srdce vám přeji krásný pohodový pátek! :0)..

..A hlavně s úsměvem! 

Bouřka v prosinci, mission Kanáry, párty a vánoční nálada

Když jsem se chystala na sever, do krásného a chladného Norska, byla jsem přesvědčená o tom, že budu mít Vánoce na sněhu. Užiji si ty jasné noci a oblohu plnou hvězd, kam až oko dohlédne, chvíle kdy vám mrazivý vánek pročísne vlasy a cítíte to až u konečků či z kapek vody vytvoří fascinující rampouchy a změní hladiny jezer tak, že se po nich dá najednou chodit. Tak tímto přesně bych vystihla pravou zimu, která se nejspíše nekoná ani letos. Dokonce ne ani v tomhle kraji.

Už týden si užíváme pořádně bláznivé období. Za poslední tři dny nám tu déšť vystřídaly kroupy, bouřky a vichřice. Toto se tu střídá po celé noci i dny, v lepším případě, všechny tři obdoby přijdou naráz a to potom stojí za to, být venku. Teploměr ukazuje průměrně +5°C a já to začínám vidět tak, že bílý prosinec asi opět nezažiji. 

Včera na nás vykouklo na hodinku sluníčko a s ním ustály i kroupy. Neváhala jsem, vytáhla jsem foťák a vyšplhala na kopec pro pár fotek. Jenže mezitím se zatáhlo a mě nezbývalo nic jiného než zase utíkat dolů. Šlo mi to celkem rychle po tom, co se začalo blýskat. Nicméně i tak mám pár úlovků, zda se povedly posuďte sami. 

Na nějaké velké procházky to není a já čas využívám ke zkoumání Kanárských ostrovů, kam letím v lednu. Po všem co jsem se o nich doposud dozvěděla, si myslím, že to bude další krajina co mě přiroste k srdci. Každý ostrov je tvořen ze stejné, čili z vulkanické činnosti a přesto každý je naprosto jiný. Na jednom je horko a sucho, bílé pláže a písek kam se podíváš, na druhém je zeleno, potůčky linoucí se od zasněžených vrcholků, protékající kaňony, mezi malými vesničkami a vlévající se až do Atlantského oceánu. Na dalším to zas připomíná měsíční krajinu, krátery, horké prameny, pláže s černým pískem. A to vše je v kontrastu s průzračnou modravou vodou, jenž ostrovy obklopuje. Nemohu se dočkat a jsem zvědavá jaké mi to přenese pocity až to spatřím na vlastní oči!

I přes to všechno, vánoční atmosféra, mě neopustila. Elis donesla cukroví a už se vyptávala co si dám ke štědrovečerní večeři. Ve stáji se chystá další akce. Takový "sranda parkur" na ponících, pro nás i pro veřejnost. Sobotní ráno se jedeme podívat na koňskou show, kam se byla pozvaná a v pátek nás čeká párty v maskách. A na tu se samozřejmě už taky moc těším :0)).
Doufám že tam u vás doma máte počasí klidnější a mrazivější než my tady!

Náš malinký vánoční stromeček