První adventní neděle, nám v Norsku nadělila první sníh

Tak byl to spíše déšť se sněhem, ale bílo zůstalo až do odpoledne nicméně vrchy kopců a hor jsou a už i zůstanou bílé. Myslím, že zrovna tady nám Vánoce na blátě nehrozí.
 Koníkům narostla pěkně huňatá srst i přes to dekování a malí poníčci se proměnili na "medvídkovaté" kouličky z nich čouhají dvě uši a čtyry nohy. 

Pro dnešek máme ve stáji hotovo a tak jsme si k té nedělní večeři upekli něco dobrého.. co jiného než pizzu :0).

Teď už jsem zabořená s hrnkem čaje v křesle, poslouchám jak v krbu praská oheň a snažím se, po tom chladném dni, konečně roztát. Tudíž, na zimu je tady všechno připraveno a vánoční atmoška právě začíná.

Přeji vám přenádhernou první adventní neděli!

Norway

Norsko, země mnoha podob

A vezmeme to pěkně od začátku.

Let byl opět nádherný, tentokrát mě na své palubě vezla společnost Norwegiani air.

I když v Česku bylo pochmurno a zataženo, jen co jsme se vyhoupli do vzduchu a mířili pěkně vzhůru nad mračna, tam už se obloha modrala a slunko svítilo. Bezmála dvě hodiny letu nebylo pod námi ještě nic k vidění, ale čím blíže k Norsku, celým názvem Kongeriket Norge tedy Norské království, tím se kupodivu mraky protrhávaly (prý tu nyní často prší) a mě začal hrát úsměv na tváři hned, jak jsem tuto zemi spatřila.

Namířeno jsem měla do Bergenu a jelikož je to město, zasazené do pevninské krajiny, jejíž břehy omývá Severní moře, byla to pastva pro mé oči. A nemohu si dovolit opomenout ani místní kopce a kopečky, z nichž na každém jsou minimálně 2 malá jezírka, nebo obrovská jezera a když už zavadíte pohledem o "holí" kopec, je z něho alespoň nádherný výhled na panorama nedalekých masivních Fjord  jejichž vrcholky jsou pokryty sněhem, lodě houpající se na mořských vlnách a nebo údolí s jezery, kolem kterých jsou postaveny města, městečka nebo odlehlejší domky. A v neposlední řadě, Norsko je velmi členitá země, takže všude, ale opravdu všude, jsou různé ostrůvky i větší ostrovy, opodál samozřejmě i známější Faerské ostrovy, které jistě za návštěvu také stojí, ty jsou však autonomní součástí Dánska. A potom dále na sever jsou pevninské ostrovy Lofoty či ještě severněji Vesteraly. Právě tenhle obrázek na vás při prvním setkání promluví, ohromí a také vás přivítá.

Tato drsná a chladná krajina, se místním vryla pod kůži a odrazila se také na jejich charakteru. Lidé jsou zde velmi pohostinní, milý, trpěliví a houževnatí.

Jsem tu dnes 2. den a už mám o čem vyprávět. Pracuji opět ve stáji, jsem groom i rider no a občas venčím psa. Je to malá, dá se říci rodinná stáj, kam se byla vřele přivítána. Pracuji s lidmi s kterými i bydlím a je to ještě lepší o to, že všichni jsou zde téměř stejně staří jako já, tím pádem se s nimi opravdu nenudím J... Dnešní první předvánoční večeře, která je zde tradiční, byla opravdu lahodná. Ovci jsem si sice nedala (typuji to na místní pochoutku), ale to ostatní? ..To byla úplná lahoda, ani nevím co to všechno bylo, každopádně najedla jsem se opravdu výtečně + skvělá společnost a skvělé pití to se = báječné zakončení skvělého dne. 

Leden na Kanárských ostrovech

...Tak co? Líbí? :0) 

To je asi tak, když jste už nějaký ten den zase doma v Česku, hledáte práci všude možně po světě a mezi tím nevíte coby. 

Hmm.. zima za dveřmi takže co si alespoň její konec užít někde v teple?

Kdo hledá a ví kde, ten najde! Objevila jsem úžasné letenky do Lanzarote a tak teď se nezbývá už nic jiného, než se těšit! Čeká mě 18 dní na ostrovech a putování po nich s batohem a spacákem! :0)

V Oblacích

Let zpět do Čech nebyl tak pohodlný a přepychový jako se společností British airways, když sem mířila do Londýna, ale ten jedinečnej úžasnej pohled tam ze shora, bych mohla pozorovat každý den!

12 hodin čekání na let jsem využila po svém - Stopem do Maďarska a zpět

Využila jsem čas dvanáctihodinového čekání na Luton aiport, že vám napíši o autostopu, který jsem podnikla tento rok v září.

Čechy >> Maďarsko a zpět

V Maďarsku se konal celosvětový Rainbow guetering (pro ty co nevědí oč jde..) a já tam prostě chtěla.. a ještě že znám mě velmi oblíbený cestovatelský web, kde už jsem poznala spousty úžasných lidiček. Nyní tomu nebylo jinak a s jednou slečnou jsme si domluvili společnou cestu, ona chtěla jet vlakem, ale já řekla, že zkusíme stop. Tak.. nakonec jsme si stopování užili plnými doušky.

Začalo to asi tak..

Den 1.

V úterý jsem měla namířeno do Prahy, ale bylo strašné počasí a něco podnikat nemělo cenu, takže jsem po cestě skončila u sestřenky doma v HK. Už jsme si s Kristy říkali, jestli se na to nevykašleme. Sledovali jsme počasí všude možně kde se na webu dalo a každá stránka ukazovala, že v Maďarsku má lejt ještě pěkných pár dní a mi tam plánovali pobyt tak na 4-5 dní. A spát ve stanu v podmínkách, které vám brzy vylíčím, by bylo fakt hustý. Jenže.. my jsme tam fakt chtěli, takže nakonec vyhrála zvědavost a cestovatelský duch nad rozumem a už jsme stáli na první benzínce ve směru Praha > Brno se zdviženými palci, cedulí s nápisem Brno a úsměvem na rtech.  Z čehož plyne cesta pokračuje aneb…

 Den 2.

Nečekali jsme dlouho, možná max. 15 minut a jedna milá, mladá slečna nám hned zastavila a naložila baťohy do kufru. A to se to jelo v novém fáru s koženými sedačkami! :D Vyslechli jsme si, že jsme docela blázni a ještě ke všemu když spolu cestujeme a neznáme se, no nebo znali jsme se, ale jen z internetu asi 4 dny před odjezdem :D.. A cesta nám úžasně ubíhala při rozebírání nekonečného a velmi složitého tématu, které nemá rozumné řešení v jakémkoliv směru „Chlapi“ :D.

Kousek za Brnem už jsme chytali hned další stop se staršími lidmi, kteří nám moc nerozuměli, protože přeci na cestování je trochu brzy v našem věku a navíc když si jezdíme tak po světě, místo toho abychom šli na vysokou! No a ještě stopem? Mankote! Připadala jsem si jako bych seděla v autě s naší babčou :D!

Z Bratislavy již  tak rychlý stop nebyl, ale asi za dvě možná tři hodiny nás kamion vyhodil kus před Budapeští a tam nás opět okamžitě vzal nějaký sympatický Maďar, kterému bylo sice prd rozumět i když mluvil německy :0).., ale tvářil se mile, stále se smál a pouštěl nám jejich maďarský pecky, který teda fakt stojí za to a nějak nám povídal o svojí rodině.

Pokud pojedete někdy do Maďarska, s angličtinou nejspíš příliš neuspějete, tedy alespoň my jsme moc neuspívali.  Ať jsme mluvili s kýmkoliv kdo nás tam na stop vzal, anglicky neuměl, a když už uměl tak německy a byla to taky celkem rarita.

Do Budapešti jsme přijeli asi v 9 v noci a to jsme říkali, že za tmy už nikam nestopujeme. Takže náš první den skončil na letišti. Budapešť má krásné letiště a málo lidí, takže se nám tam spalo celkem pohodlně. V případě nouze tedy mohu doporučit :0)!

Den 3.

Druhý den od příjezdu do Maďarska, jsme jeli vlakem do vesničky Bercel, kde se Rainbow konal. Na hl. nádraží jsme se ještě seznámili s Fredericem, který jel na rainbow taktéž i se svým pejskem Leilou (rainbow lidi poznáte na první pohled :0) ). Cestoval sám z Itálie a byl očividně rád, že si má konečně s kým popovídat… Italština je úžasná řeč, později mě to motivovalo začít se jí učit, jednoduchý jazyk jen co je pravda.

Po noční bouřce a slušném slejváku bylo všude totální bahno, ale byla to sranda, takže zahodili jsme boty, byli jako čuňata a šťastný, že jsme konečně na místě. Nějakým způsobem jsme si postavili stan vedle českého týpíčka, kde naše maličkost byla po dobu našeho pobytu pečená vařená.

Za ty, nakonec tři dny, jsem si tam moc dobře odpočinula, odreagovala a poznala úžasné lidi a vyslechla si nádherné a bohaté příběhy a to nejen v táboře nebo při stopování do Budapešti, ale i cestou zpět.

A jak domů?

To jsme už stopovali aj z Bercelu.. Ve vesnici, není ale moc sranda stopovat.. chvílemi jsme propadali zoufalství, že zase budeme určitě někde spát na letišti, což já nakonec spala.

Z Maďarska do Bratislavy jsme se vezli asi se čtyřmi kamiony a pár dodávkami. I když to bylo více méně po dálnicích, vyplétačka z vesnic okolo Bercelu a Bercelem počínaje, nás zdrželi natolik, že jsme do toho překrásného Slovenska dojeli i tak za tmy. Kristýně jel tu noc ještě vlak do Olomouce a tak já zůstala do rána na letišti, kde se dá fakt při nejhorším docela slušně přespat a ráno si to pěšky štrádovala skrz celou Bratislavu, po pár km už s docela těžkým batohem, na hlavní vlakové nádraží.

Mimo to, pokud máte v plánu chodit po městech jako je Bratislava a jiné pěšky několik km, jako třeba z letiště na nádraží, je zbytečné ptát se lidí kudy se tam jde, protože každý vás, i kdyby to mělo být jen 1 km, pošle na městskou hromadnou, že tam jede nějaký autobus. :0)

Co vám budu povídat.. došla jsem tam po svých. Nakonec jsem po několika hodinách dojela z Bratislavy do Kostelce s nejen bolavýma nohama, ale už i zadkem z toho sezení. Tak opravdu vám nevím, co je lepší, jestli sedět nebo chodit.. ale osobně jsem 100% pro „pěškobus“ :0)!

Co dodat dál? No to je přece jasný! Nemůžu se dočkat dalšího stopování někam do neznáma! :0)

A jede se do Česka

Dnes to byl opravdu únavný den. Znáte to, celý den proseděný v autobusech, a když ne to, tak tahání se dvěma kufry, z nichž jeden má bezmála 30 kg? Pokud ne, buďte rádi a snažte se vyhnout cestování autobusem či vlakem s takovým nákladem.. jo auto je hold auto :0).

Nicméně, já už sem konečně na Luton aiport a odvděčení v podobě „tri chocholate mufin“ a „hot weith chocholate“ si náramně vychutnávám. Sladce mě Anglie přivítala a sladkou tečkou na konec tohoto měsíce a kousek mého pobytu to také ukončím. Stejně si ale pořád z nějakého důvodu myslím, že letenku do Londýna si budu zase brzy kupovat. No ať je to do Londýna nebo kamkoliv jinam jedno vím jistě, na jednom místě dlouho nevydržím! :D

A nyní mě čeká za tento rok už třetí letištní nocování. 

The feeling when..

Svět kolem nás je tak neskutečně krásný, že ho máte chuť obejmout oběma rukama a už ho nepustit. Nebo cestovat, tak dlouho a daleko dokud nedostanete pocit, že on objímá vás. Nabízí tolik nádherných zákoutí, kultur, vůni a tváří, že nikdy nebudete mít dost. To co hledáte je ukryté hluboko ve vás, ale jen na cestách se dokážete dotknout svého nejskrytějšího JÁ, a když tak učiníte, pochopíte kdo opravdu jste. Mantinely, ve kterých jste se celý život pohybovali najednou přestanou existovat...


The world around us is so incredibly beautiful that you want it to embrace him and he not to release. Or travel, so long and far away until you have the feeling that he hows you. world offers so many beautiful places, cultures, scent and shape, and you will never have enough. Feeling what you're looking for is hidden deep within you, but only on the road you can to touch your innermost "I", and then you will understand who you really are. Constraints in which you lived the whole time, suddenly cease to exist...

Co dál? ..Česko na pár dní!

Koneckonců co v Anglii když tady teď stále prší, momentálně nemam zaměstnání a zrovna v tomhle "městě" nebo spíše dědině.. se nic neděje. Tak jsem se uchýlila k tomu rozhodnutí, že práci bude lepší hledat z pohodlí domova, a vzhledem k tomu, že pracovní nabídky, do stáj co chci, mi chodí spíše z těch severnějších zemí než z Anglie.... přitom zařídím Roxince veškeré věci potřebné k cestování a potom juchů zase někam :0)!

Takže dneska nocování na letišti a ráno fly home :0)

Anglický čaj

Jak naučili Ir, Angličan a Velš pít Češku tea with milk 
Párkrát se spolubydlící spletli a dali mi čaj s mlékem. Když se spletli už asi po osmé, a že se tady ten čaj pije vážně nonstop celý den (..i o páté :0)), přišla jsem na to, že mi ta zjemněná chuť čaje vlastně celkem zachutnala. A dnes? Dnes sem si to smíchala dohromady dobrovolně.
A víte co je tady v Anglii k čaji nejlepší? Německé sušenky!
..takže na zdraví a dobrou chuť! :0)

Když projít fotky v počítači tak důkladně!

A tak když už sem vám ukázala Chorvatsko před dvěma lety, co říkáte na Bulharsko před 13 lety? :0)

Moje úplně první dovča u moře s mým prvním bráškou!

Joo to byly časy :0)

Velká ségra

Vím, žě mě to fakt bavilo!

Trochu té nostalgie

Přepadla mě taková ta nálada a řekla jsem si, že se pohrabu starými, již téměř zatoulanými, složkami mého počítače a mrknu na staré fotografie, no a co nenajdu. Foto z dovolené před dvěma lety v Chorvatsku - Makarská riviéra Gradac! Musím se s vámi podělit o tak překrásný kousek  této země :0).

Mimo válení na pláži, které bylo super, ale nic co by mě zvlášť bavilo, jsme se projeli trajektem na druhý poloostrov, nebýt opravdu malého kousku tak ostrov, do města Trpanj, kde jsme si ze stromů trhaly úžasné datle.

A nejkrásnější výlet byl samozřejmě do nedalekého Dubrovníku a tam prohlídka hradu. Ten je stále velmi využíván pro natáčení historických filmů. Konec konců prostředí je k tomu naprosto perfektní a za návštěvu opravdu stojí!

Večerní sportování

Dubrovník, hrad

A kam teď?

No v této stáji jsem vydržela měsíc a povím vám stačilo.. :0)
O koně je tam sice pečováno snad lépe než o lidi, ale jen co se boxů a krmení týká. Celý tenhle dostihový systém je jeden velký byznys. Koně tam fyzicky rozhodně nestrádají, ale po psychické stránce je to dost bídné. Celý den v boxech nejlépe se 3 dekami, aby neměli náhodou o chlup navíc, když už do výběhu tak do klece a každý kůň zvlášť, samozřejmě vybaven zvony a další dekou navrch. Takže nejbližší kontakt kůň s koněm prožívají leda tak na jízdárně nebo na dráze.. Nehledě pak na to jaký je trenér nafoukaný kretén. Nojo bylo mi to řečeno už před tím, ale já si vždycky musím udělat svůj názor.. řekla bych že je to ještě horší než mi lidi říkali.

No a tak jsem se jednoho krásného dne sbalila a už nepřišla a víte co? Bylo to další správné rozhodnutí :0)..

A teď? No teď je to úplně skvělý, protože se mi otevírají další nekonečné možnosti co můžu dělat a kam jít.. svět je báječnej :0)))
Ale i přes to, že tu mám naprosto dokonalé bydlení a úžasné lidi kolem sebe, se asi do Čech navrátím za mým bafánkem a bez Roxi už nikam nepojedu, nikam kde se budu chystat žít déle. Moc mi tu ta moje koulička chundelatá totiž chybí!

Chvilka zábavy

No i při práci to chce nějaké odreagování a samozřejmě zvěčněné vzpomínky :0)!

 

Free time

Procházka po Lambourn a cesta do práce.. takový to, když strašně pospícháte, ale stejně tu krásu musíte vyfotit!

S chutí makat

Tak s chutí, abych pravdu řekla, sem z postele zrovna neskákala.. Po celodenním posedávání, nejprve ve vlaku potom v autě, na letišti, v letadle, opět na letišti a opět v autě, sem byla nějaká rozlámaná.
Na 6 jsem byla ve stáji a absolutně nechápala cože to po mě chtěj, nakonec jazyková bariéra překonána a hurá jezdit.. No moc hurá to nebylo.. Koně, kterého jsem jezdila, toho měl očividně plné kecky. Chuděra sotva se táhl a absolutně bez chuti a z donucení plnil to co sem po něm chtěla.

Pracovní náplň
Za ty peníze jsem si opravdu připadala že tam nic nedělám..
Tak můj den vypadal asi takto.. V 6 být v práci vykydat Scoutyho (jméno koně), o půl 7 být v sedle, tam vydržet 11 s pauzou na svačinu, zametat..
A odpoledne bylo takové že, v 16:00 začátek, vykydat 3-4 koně, nakrmit a v 18:00 konec šichty.

Po pár dnech jsem se se Scoutym docela sjezdila a občas si už i pozlobil, ale stále bylo vidět že nadšen z těžkého westernového sedla, co měl na zádech po celé dopoledne tedy rozhodně nebyl a chození do kruhu a vodit mladé koně mu k náladě také nepřidalo.

Scout - QH, America

Klusová dráha nad stájemi

Welcome to the United Kingdom!

Hladké přistání
Přistání bych přirovnala asi k tomu pocitu, když jedete autem prudce se vyhoupnete na kopec a hned zas frčíte z kopce, zkrátka řečeno šimrání v žaludku, no a moc se mi to líbilo, nemůžu se prostě dočkat až zase poletím!Popravdě řečeno obavu z letu jsem ztratila v okamžiku kdy jsem se usadila v mojí sedačce u okna, ovšem obavy z toho kde budu hledat zavazadla mě ještě chvíli trápila, ale ne na dlouho. Hned jak jsem prošla letištní kontrolou po přistání, mimochodem přistála jsem na Heatrow a měla jsem za to, že sem si snad spletla zemi všude bili samí Pákistánci, Arabové a černoši a to včetně personálu na letišti, ale dobré, takže šla jsem s davem a už z dálky jsem viděla jak si můj ne-malý kufřík jezdí po pásu :0) Uff. Opět čekáme..Ano, na letišti jsem čekala další 3 hodiny, než Bára s Michaelem našli terminál kde jsem přistála. Dozvěděla jsem se že Heatrow je snad to největší letiště vůbec a tak jsem koneckonců už ani nebyla překvapená, že se to čekání trošku protáhlo.A jede seKonečně jsme s Bárou našli a společně s Michaelem ujířdíme směr Lambourn, zpočátku mu nerozumím ani slovo, ale za chvilku už si na cizí výslovnost "jakš takš" zvykám. Ale neříkám že to pro mě není problém, je a celkem oříšek, anglicky sem se nikdy před tím neučila a vše co vím je z amerických filmů s titulky, z toho co sem kde zachytila a z 3 měsíčního kurzu angličtiny před X lety. No konec konců nějak mluvím :0). Po cestě jsme se stavili na večeři a do nového domova co jsem měla domluvený max na 2 týdny jsme se dostali kolem půlnoci. Zalehla jsem ani nevím jak s myšlenkou, že zítra o půl 5 vstávám a jdu makat.

Den D aneb sbohem Česko!

Letenku do Anglie jsem si kupovala v době, kdy jsem neměla ještě jisté ubytování ani žádnou práci.. a to jsem měla odletět do 10 dní. No prostě, nějak sem to neřešila. Chtěla jsem pryč a Anglie byla moje jízdenka pryč. Dostala jsem kontakt od jedné kamarádky na její kamarádku co pracuje v Anglii u koní. Do data mého odletu jsme to, co se týká bydlení vyřešili a nakonec i místo u ní v práci dopadlo. 

Vstávat a cestovat!

A je to tady.. přišel den mého letu. To znamená ve 4:00 nařídit budík, dostat se vlakem do Prahy, v Praze najít člověka, s kterým jsem se znala jen přes chat a doufat, že mě bezpečně dopraví na letiště. 

No povím vám, byla to sranda už jen když jsem snášela kufry dolu do chodby, pečlivě omotaný potravinářskou fólií aby mi je v letadle moc nepomlátily. Samozřejmě jako bych se neznala, musela jsem to opět odmotat v ten moment kdy jsem si vzpomněla, že jsem tam vlastně ještě nenacpala jezdecké věci. Což bylo stresující, protože už sem nevěřila tomu, že do toho nabouchanýho kufru něco vecpu, ale stal se zázrak a povedlo se. V časové tísni jsem jela ještě do stáje kde sem si nechala boty v přesvědčení, že v pantoflích prostě nikam necestuji :0)))!

Ach ty kufry

Vlak do Prahy s přestupem v HK jsem stíhala jen tak tak, ale podařilo se! 

Jak jsem již zmínila, cestovala jsem s kufry.. vlakem.. na letišti jsem se dozvěděla kolik váží a mám pro vás hned jedno poučení pro začátek.. jestliže máte kufr kolem 23 kg a táhnete se s ním vlakem při nastupování a vystupování budete mít co dělat :0). Naštěstí já opravdu nemám problém s navazování kontaktů a říci si o pomoc a tak se našli gentelmani, co mi s tím cestovním handicapem pomohli.

V Praze jsem chvíli bloudila před hlavním vlakáčem a nakonec jsem našla toho koho sem hledala. 

Dan mi slíbil, že mě na letiště odveze, ale nejprve jsme se trochu povozili po Praze a okolí, jelikož byl pracovním vozem.. nebo spíše vozítkem.. a musel rozvést sendviče. 

(Pro ty co hledají skvělé lidi, zapálení do cestování, objevování, jsou ochotní a kamarádští.. radím vám navštívit cestovatelský web, kde jsem poznala už spousty báječných duší :0)! http://www.hedvabnastezka.cz/)

Radostná zpráva 

Na letiště jsem se dostala s asi 2,5 hodinovou časovou rezervou a jelikož jsem měla vše vybavené již z domova přes internet. Byla to celkem nuda, ale čekání mi velmi zpříjemnila radostná zpráva od mé velmi dobré kamarádky, které se v tu chvíli právě narodilo mimčo malej Milánek :0)!

Už se letí!

Okay nadešel čas a už jsem mířila odbavená a "prošacovaná" směr letadlo společnosti BA. 

Když jsme se odlepili od země a vzlítli vysoko nad mraky, neumím ten pocit ani popsat.. něco tak úžasnýho, fantastickýho a naprosto osvobozujícího sem nezažila :0)!

..A Česko mizelo z dohledu..

Milánek

Můj dopravní prostředek na Britské ostrovy :0)

Jak to všechno začalo

Moje první velká cesta byla do Anglie kde budu 14.11.2014 jeden měsíc. 

No nezačalo to jak jinak, než myšlenkou :). Tak od samého začátku...

V Česku jsem měla dva koně a díky tak velkému závazku jsem nemohla nikam cestovat a když tak rozhodně ne na dlouho, o koně by se mě neměl kdo postarat. 

Jak šel čas a já už nevěděla coby a měla jsem odmaturováno, navíc žádná vysoká mě nenadchla tak moc, že bych tam chodila s úsměvem na tváři, tak jsem se zkrátka rozhodla pro velkou změnu. Koně s kterými jsem trávila každý den, vyrůstala po jejich boku a znamenali pro mě v tu chvíli vše, jsem prodala. Ne proto, že by mně přešel ten cit, ale chtěla jsem jim najít majitelé, kteří jim toho budou moci dát více než já, které si zaslouží a budou se jim věnovat každý den. Vzhledem k tomu, že jsem tedy plánovala cestovat a nevěděla jsem kdy bude návratu zpět (tedy jestli nějaký vůbec proběhne), zdálo se mi to jako nejlepší řešení. Pro ty oba dva chlupáče jsem našla milující domovy a já s jizvou na srdci, ale klidem v duši se chystala odletět.

Na úvod

Ahoj! :)
Byla jsem již dostatečně inspirovaná všemi těmi úžasnými blogy, že mi to nedá a musím si také takový online cestovní deníček založit.
Tak tedy na začátek... srdečně zde všechny vítám! Účelem tohoto webu je sdílet s vámi všechny krásné a zajímavé zážitky z mých cest, pomoci, inspirovat a pobavit lidi, co mají podobné srdce dobrodruha a toulavé botky jako já.
Přeji vám příjemnou zábavu a pěkné počtení. :)

Hello! :)
I was already sufficiently inspired, that I have also such online travel diary to establish.
So at the beginning ... heartily welcome! The purpose of this website is to share with you all the beautiful and interesting experiences of my travels, help, inspire and entertain people who have similar adventurous heart and wanderlust like me.
I wish you have fun and a nice reading. :)
Anet

Anet