Hladké přistání
Přistání bych přirovnala asi k tomu pocitu, když jedete autem prudce se vyhoupnete na kopec a hned zas frčíte z kopce, zkrátka řečeno šimrání v žaludku, no a moc se mi to líbilo, nemůžu se prostě dočkat až zase poletím!Popravdě řečeno obavu z letu jsem ztratila v okamžiku kdy jsem se usadila v mojí sedačce u okna, ovšem obavy z toho kde budu hledat zavazadla mě ještě chvíli trápila, ale ne na dlouho. Hned jak jsem prošla letištní kontrolou po přistání, mimochodem přistála jsem na Heatrow a měla jsem za to, že sem si snad spletla zemi všude bili samí Pákistánci, Arabové a černoši a to včetně personálu na letišti, ale dobré, takže šla jsem s davem a už z dálky jsem viděla jak si můj ne-malý kufřík jezdí po pásu :0) Uff. Opět čekáme..Ano, na letišti jsem čekala další 3 hodiny, než Bára s Michaelem našli terminál kde jsem přistála. Dozvěděla jsem se že Heatrow je snad to největší letiště vůbec a tak jsem koneckonců už ani nebyla překvapená, že se to čekání trošku protáhlo.A jede seKonečně jsme s Bárou našli a společně s Michaelem ujířdíme směr Lambourn, zpočátku mu nerozumím ani slovo, ale za chvilku už si na cizí výslovnost "jakš takš" zvykám. Ale neříkám že to pro mě není problém, je a celkem oříšek, anglicky sem se nikdy před tím neučila a vše co vím je z amerických filmů s titulky, z toho co sem kde zachytila a z 3 měsíčního kurzu angličtiny před X lety. No konec konců nějak mluvím :0). Po cestě jsme se stavili na večeři a do nového domova co jsem měla domluvený max na 2 týdny jsme se dostali kolem půlnoci. Zalehla jsem ani nevím jak s myšlenkou, že zítra o půl 5 vstávám a jdu makat.
Přistání bych přirovnala asi k tomu pocitu, když jedete autem prudce se vyhoupnete na kopec a hned zas frčíte z kopce, zkrátka řečeno šimrání v žaludku, no a moc se mi to líbilo, nemůžu se prostě dočkat až zase poletím!Popravdě řečeno obavu z letu jsem ztratila v okamžiku kdy jsem se usadila v mojí sedačce u okna, ovšem obavy z toho kde budu hledat zavazadla mě ještě chvíli trápila, ale ne na dlouho. Hned jak jsem prošla letištní kontrolou po přistání, mimochodem přistála jsem na Heatrow a měla jsem za to, že sem si snad spletla zemi všude bili samí Pákistánci, Arabové a černoši a to včetně personálu na letišti, ale dobré, takže šla jsem s davem a už z dálky jsem viděla jak si můj ne-malý kufřík jezdí po pásu :0) Uff. Opět čekáme..Ano, na letišti jsem čekala další 3 hodiny, než Bára s Michaelem našli terminál kde jsem přistála. Dozvěděla jsem se že Heatrow je snad to největší letiště vůbec a tak jsem koneckonců už ani nebyla překvapená, že se to čekání trošku protáhlo.A jede seKonečně jsme s Bárou našli a společně s Michaelem ujířdíme směr Lambourn, zpočátku mu nerozumím ani slovo, ale za chvilku už si na cizí výslovnost "jakš takš" zvykám. Ale neříkám že to pro mě není problém, je a celkem oříšek, anglicky sem se nikdy před tím neučila a vše co vím je z amerických filmů s titulky, z toho co sem kde zachytila a z 3 měsíčního kurzu angličtiny před X lety. No konec konců nějak mluvím :0). Po cestě jsme se stavili na večeři a do nového domova co jsem měla domluvený max na 2 týdny jsme se dostali kolem půlnoci. Zalehla jsem ani nevím jak s myšlenkou, že zítra o půl 5 vstávám a jdu makat.
Žádné komentáře:
Okomentovat