Šťastní na koních skáčí, nešťastní pěšky se vláčí.
Dnes jsem si konečně, od doby, co nemám svoje koně, vyjela na vyjížďku. Žádná jízdárna, žádný lidi, jenom já, Turgunas a vzduch.
I přes to, že byl a stále ještě je pořádně upršený den, pro mě byl bez komentáře prostě a jednoduše skvělý! Pohled na Norsko je ještě krásnější, když krajinu pozorujete ze hřbetu koně. Ať už prší, sněží, nebo padají trakaře, takhle to bude vždycky dokonalý. Jak málo někdy stačí k naprostému pocitu štěstí, že? :0)
Ale stejně.. těším se na tu chvíli, kdy už se mě nebude chtít nikam cestovat a pořídím si zase svého řehtajícího miláčka, procválám každou louku, prozkoumám každý les a každou cestu co potkám.. tak jako to bývalo kdysi. Něco prostě nejde nahradit. A však dnešní malá kompenzace v podobě báječného Turgunase mi to vynahradila maximálně!
Žádné komentáře:
Okomentovat