Závody, hmm.. jak krásně mě to slovo znělo, ještě když jsem se jich účastnila na hřbetu svých koní a ne jen v doprovodu po jejich boku. Nyní to pro mě znamená asi toto..
Sotva jsem usnula a už mi zvoní budík, marně po něm šátrám rukou a snažím se tu rachtající věc nějak umlčet. Koukám na display, mžourám očima a uvidím rozmazaný obrys čísla 6. Není to málo, ale komu by se chtělo z vyhřáté postýlky do té zimy, mokra a tmy, navíc k tomu, když jste si tady zvykli vstávat tak kolem 8 a až na 10 začínat v práci?
Rychlá čokoládová snídaně a jde se. "Brrr", fakt je zima.. dnes v noci mrzlo a jelikož předtím dva dny nonstop pršelo, cesta vypadala asi tak , že bych po ní mohla jet do práce na bruslích :0)).
Mám dvě a půl hodiny na vykydání 3 boxů, vyčištění sedel, uzd, chráničů, pochopitelně i koní a zaplést jim hřívy. K tomu je potřeba, jako první, udělat následující a velice důležitý první krok, co je dost podstatným motivujícím základem pro všechny nadcházející činnosti, zapnout rádio a naladit tam nějakou pořádnou pecku!
Superman se ze mne pro dnešek opravdu stal. Jindy bych tohle měla tak na půl dne, né-li víc. Kupodivu, stíhala jsem i s rezervou.
Přímo při soutěžení je to takové, že chodíte s jedním koněm po opracovišti, zatímco majitelka si s druhým jezdí. No v nohách vám pár kilometrů, za ty 4 hodiny co jen šlapete, asi něco málo zůstane.
Koníci na závodech zabodovali, z čehož má majitelka samozřejmě obrovskou radost a úsměv na tváři. To já taky, ale úsměv spíše v podobě takové jakési křeče, protože tohle vítězství znamená postup do dalšího kola, které se koná zítra. Takže držte pěsti, vážení, ať se nadcházejícího dne neplazím po čtyřech. A pro dnešek už dobrou noc a sladké sny všem! :0)
Žádné komentáře:
Okomentovat